Bhútán

Bhútánci věřili, že hrom je hlasem řvoucího draka. Svoji zemi dodnes nazývají Druk Yul, tedy „Země hřmícího draka“ a tento symbol nechybí ani na bhútánské vlajce. Nejpočetnějším etnikem jsou Drukpové, Draci - jak se sami hrdě nazývají. Jazyk, kterým se zde mluví, se jmenuje dzongkha, tedy v překladu „řeč pevností" a je příbuzný tibetštině.

Praporce vykonávají modlitbu i v horské oblasti Bhumtang.

Kultura

V Bhútánu se dnes už také nesměle líhnou nové diskotéky, bary, kino a televize. Navzdory novým lákadlům jsou pro Bhútánce největší zábavou náboženské svátky a obřady. Barevné oslavy mají odlišné podoby. Působivé rituály stále vládnou dění.

Taťka - démon – zde zapomněl hlavu.

Umění

Největším uměním Bhútánu je to, že zde po generace neznali slovo umění. Nemuseli výraz používat. Tvořící domorodci si nehrají na umělce, jsou jimi přirozeně. Jejich malby, sochání i řezání byly léta všední každodenní činností. Podobně jako sousedka sází rýži, soused oře s párem jaků.

Pan Karki právě maluje. Nebo trochu miluje? Dnes už třeba mailuje…

Punakha bývala hlavním městem Bhútánu.

Památky

Karlštejn, Konopiště, egyptské pyramidy, peruánské Machu Picchu, římské Koloseum a další legendy minulosti jsou sice krásné, ale již jen mrtvé stavby bez duše. Život z nich dávno vyprchal. Kolosální paláce a skvělá díla historie se staly opuštěnými památkami bez „domácích“. Jen atrakce pro turisty. Paláce Himálaje jsou naštěstí jiné. Žijí svébytným stálým životem. Příjemně často rozkvetou v působivých procesích, pestrých slavnostech a barevných obřadech. Buddhistický kalendář je rozhýbe do fantastické podívané. V exponovaných datech se zde odehrávají neuvěřitelné věci.

V bujném klokotu dění se valí ryk řinčivé muziky. Silnou spiritualitu má někdy i jemné švitoření a podmanivá modlitba...

Chrámy přetékají energií a životem

Chrám Tygří hnízdo je „zavěšený“ vysoko ve skále. Velkoryse se vypíná nad údolím Paro.

DZONGY, KLÁŠTERY A SVATYNĚ JSOU V BHÚTÁNU PLNÉ ŽIVOTA. Chrám „Tygří hnízdo“ založil mistr okultismu a tantrický jogín Guru Rinpočhe. Velký Padmasambhava přinesl do Bhútánu v 7. století mahajánový buddhismus tibetského vlivu. Dle legendy přistál s létajícím tygrem na útesech ve výšce 900 metrů nad údolím. V jeskyni strávil meditací tři měsíce. Taksang je dnes nejmalebnější klášter, ale 19. 4. 1998 jej zničil požár, rekonstrukce mohla začít dle astrologů až přesně za dva roky. Velectěný učitel své stoupence kontroluje z mnoha svých podob. Stejně uhrančivě jako na démony působil na ženský svět. Byl stále obklopen harémem svůdných partnerek dakini. Do houfu oddaných tantriček patřila i manželka tibetského krále, převtělení Zelené Táry.

Královská vášeň je prý boží!

Přeskakují své stíny? Slavnosti Tamshing Phala Choepa v Jakar. Oblast Bhumtang.

SPIRITUALITA PROSTUPUJE KAŽDÝM KROKEM ŽIVOTA. Svobodu vyznání garantuje ústava (nemá písemnou podobu) a generacemi prověřené zkušenosti. Bhútán je buddhistický, ale hinduistů je zde také dost. Vidět jsou i křesťané a muslimové.

Bhútáncům je jedno, v co a v koho věříte.
Zaskočilo by je, kdybyste nevěřili v nic...

Tanečních variací, bohů, démonů i zvířat je na barevné slavnosti nepočítaně.

BHÚTÁN JE ZEMĚ LUKŮ. Střílí se všude, ve městech, na lukostřeleckém stadionu i na polích. Několikrát byla mezi střelci a terčem i vozovka, projížděli jsme pod létajícími šípy. Ruka lučištníků je naštěstí přesná. Na střeleckém kolbišti nejde ke vzdálenému terči ani dohlédnout, jak je daleko. Terč se choulí až ve vzdálenosti 150 metrů, trojnásobku olympijské míry. Proto se olympiády Bhútánci účastní jen v lukostřelbě. Střílí tradičními „zbraněmi“, moderní luky vyvolených jsou extra disciplínou. Lepší mechanismus zmenšuje trhnutí a tím vychýlení šípu. Lukostřelecká liga Bhútánu je obdoba naší fotbalové, fandí, křičí, veselí se, tančí, uzavírá sázky o půl království a princeznu... Střílí dědové, tátové i kluci. Nadšenci prožijí s lukem celé dny. Vyzrálí kmeti křepčí jako malé děti, úspěšný zásah vyvolá gejzír nadšení. Chlapi v tradičních „hábitech“ gho skáčou radostí. Tančí klukovské tance vítězů příjemně zastuzené puberty. Chci s nimi jásat i řvát. Užívat si jako celý Bhútán.

Dokážete si taky „zablbnout“ u terče? Umíme si ještě hrát…?

Vrcholné číslo  - falus na hlavě.

Kam kráčí Bhútán? Uhlídá si své fluidum?

BHÚTÁN JE NEUVĚŘITELNÝ! Snese mozaiku postřehů. Na ploše o málo větší než Čechy žije 700 000 obyvatel. Všichni lidé nad čtyřicet let se narodili 1. ledna. Mají jen křestní jméno, příjmení nebylo třeba.

Otroctví bylo zrušeno až roku 1956. První silnice se do Bhútánu „namotala“ až v roce 1962.

Hranice se poprvé nesměle pootevírá pro cizince roku 1974. Bhútán do svého království pustí jen několik tisíc cizinců ročně. Individuální turistika neexistuje, turisté musí přijet v organizované skupině a předem uhradit 250 USD na osobu. Služby za ně jsou ovšem perfektní! Bhútán je první zemí světa se zákazem prodeje cigaret, pokuta činí i 225 USD.

Ta Dzong je kruhovou strážní věží se šesti patry.
 

Penězi se zde platí teprve 30 let… Král Džigme Wangčuk si vzal v roce 1972 v 16-ti letech za manželky čtyři sestry z rodu hlavního lamy. Jedna z nich už byla vdaná, ale nikomu to moc nevadilo. Šalamounským svazkem král propojil světskou a církevní moc. Posílily se tradice i absolutismus. Korunovace znamenala první otevření země. Král proslul výrokem, že podstatnější než ikona západní civilizace HDP - Gross National Product je pro Bhútán „Velké národní štěstí“ - Gross National Hapiness. Panovník povolil první rozhlas a jediné noviny země Kuensel. Je nazýván Světlo kybernetického věku, protože k novému miléniu slavnostně zahájil vysílání televize a symbolicky spustil Internet.

Bhután je země luků.

Úspěšný zásah do terče vyvolá gejzír nadšení.

V čele krále vystřídal předseda kabinetu a on si ponechal právo zabývat se pouze záležitostmi suverenity státu a národní bezpečnosti. Bhútán v zahraničí zastupuje Indie.

Země patří k nejchudším zemím světa.
Bohatství přírodních krás ale statistika nepočítá…

Velká škoda, že fotka neunese působivou atmosféru a její zvuky…

Nejbohatší nabídka zájezdů do Bhútánu – CK LIVINGSTONE.

Tradice vítězství. Bhutánci chodí v národním kroji. Mužský Gho připomíná zápasnický župan, ženská kira je docela slušivá. I velcí podnikatelé a státní úředníci však zavěšují modlitební praporce. Třepotající se modlitby jsou nejdůležitější

Boží mlýny melou i v královském Thimphu.

Cesta do oblak. Mnich na střeše kláštera ve Wangdi.

Osvícený „osvícený“

V horské oblasti Laya nosí koně dřevo, ženy bambusové kloboučky.

Tradiční pokrývka hlavy - „rádiovka“ z jačích chlupů.

Údolí Bumthang bývá často srovnáváno s krajinou Švýcarska. Terén se velmi rychle mění od rododendronových lesíků k jehličnatým hájům. Na okolních kopcích stojí kláštery, jejichž mnichové prý léčili nemocné vladaře