Standing Out

Cyklus portrétů osobností, které vybočují z řady.

Jakub Čech

Udavač, práskač, nebo třeba hnidopich. Tituly, na které obvykle narazíte v internetových diskusích pod články o Jakubovi. Pokud ale vybřednete z povrchnosti prostoru, kde všichni vědí všechno a většinou nejlíp a začnete se dívat po seriózních zdrojích, zjistíte, že Jakub je ztělesněním profilu, který je ve společnosti ohroženým druhem těsně před vyhynutím. A co víc, je mu teprve 16. O veřejné věci kolem sebe se Jakub zajímá v podstatě od 6 let a že ve svých 14 letech otevřel spor s radnicí v rodném Prostějově a že uspěl, nejspíš víte z médií nebo televizních talk show.

Jakub investuje svůj volný čas do aktivit, které dávají smysl a otevírá věci, které fungují proti pravidlům, morálním vzorcům, nebo třeba jen selskému rozumu. Ve svých 16 si uvědomuje, jak málo informací a mnoho polopravd média přináší, ale taky třeba to, kdo která média ovládá. Vadí mu, že naší lhostejností způsobujeme, že si komunální (a nejen ti) politici dělají co chtějí a možná právě proto se rozhodl být pomyslnou osinou v jejich zadku. Nepřijde mu normální, že se v politice lže a že na 9 otázek z 10 politik odpovídá vyhýbavě. Ví, kdo vládne v Brně, nebo třeba na Praze 7. Nezdráhá se odmítnout žádost o schůzku Andreje Babiše. Není mu jedno, že na radnici sedí lidé, kteří v minulosti páchali vážné zločiny a že tito lidé rozhodují o budoucnosti měst a rozdělují velké peníze. Čerstvě se nechal ve svých 16 letech zesvéprávnit, mimo jiné proto, aby jeho už dnes vyděšení sokové nešikanovali rodiče žalobami.

Pro mě osobně je Jakub velkou inspirací a nadějí. Nadějí, že se ještě najdou lidé (a dokonce mladí :)), kterým není veřejný prostor lhostejný. Jakub má sílu přitáhnout širokou veřejnost k tématům, která otevírá a má sílu odolávat nespočtu výpadů proti jeho osobě. Myslím že pro začátek mého cyklu portrétů osobností, které vybočují z řady, jsem si nemohl vybrat lepšího kandidáta.