Škótsko II.

Na druhý den jsme si naplánovali horskou oblast Quiraing. Ta se od ostatních vymyká hlavně tím, že celé pohoří je porostlé trávou. Fotografií z této oblasti Skotska jsem viděl již spousty a nikdy mě nenechaly chladným. Popravdě řečeno, veškeré fotografie Skotska, pořízené od mých fotografických kolegů, ve mě vždy vyvolávaly touhu, navštívit místo osobně. Jediná myšlenka, která krotila mou nedočkavost, byla ta, že je to  jen otázkou času, kdy se tam dostanu.  Od té doby uplynulo spousta času, ale dočkal jsem se a do setkání z místem, které mě tak táhlo do Skotska, zbívala jen jedna noc. Místo na přespání jsme si vždy vybírali tak, abychom to na ránní fotografování neměli příliš daleko. Ne vždy to samozřejmě bylo reálné. Nakonec vyhrává travnatá plocha autokempu (v té době mimo provoz), kterou si před stavěním stanu, musíte důkladně uklidit od ovčích bobků. Ovce jsou ve Skotsku na každém kroku, takže ani trávník kempu není od přírodních hnojiv ušetřen (vcelku rychle si na to zvyknete) a dle své zkušenosti i časem ignorujete, což je asi nejlepší řešení.

Probuzení

I přes včerejší vydatnou dávku sedativ, před spaním, ve formě Skotské whisky se nám stávalo v celku dobře. I stan, stavěný pod vlivem, zdárně přežil větrnou noc a my se probouzíme do chladného rána s oblohou plnou hvězd. Nebylo moc času, proto hned po sbalení věcí vyrážíme směr Quiraing. Po necelých patnácti minutách jízdy, odbočujeme z vcelku široké asfaltky na klasickou silničku nazývanou „Singl track“. Těchto silniček je po celém Skotsku opravdu hodně, také při tak členitém terénu se není čemu divit. Pro nezasvěcené se jedna o jednoproudovou silnici, sloužící pro oba směry, která mápro možnost vyhýbání s protijedoucím vozidlem, taková „odpočívadla“, prostě vždy po několika metrech se rozšíří a hned zase smrskne na jediný pruh. Když se Vám naskytne pohled na delší rovný úsek, vypadá silnička docela úsměvně. Takových míst, ale moc není, na jednom kilometru se ocitnete několikrát nahoře a hned zase dole s převýšením min. 5m, to si pak připadáte jak na horské dráze a to nemluvě o tom, když fungujete jako navigátor a hledíte při tom do mapy. Chybí pak jen málo a mořská nemoc je na světě (NELI HŮŘ!!!!).

Z klikaté silničky, stoupající do kopců bylo krásně vidět místo, kde zahájíme druhý fotografický den. Cestou vzhůru jsem marně hledal ty známé pohledy s fotografií. Kopce sice byly zelené, ale to bylo jediné co se ze snímků podobalo. Konečně dorážíme na místo, kde se dá odstavit auto a bez jakéhokoli zdržování vyrážíme na kopec. K mému překvapení stačilo ujít pár metrů, přelézt přes malý hřeben a náhle se ocitám na místě, které již tak dobře znám. Veškeré ty  pohledy s fotografií mám jako na dlani (úžasný pohled). Do svítání máme  ještě dostatek času, takže pokračujeme dál od silnice, na důkladné prozkoumání terénu. Stejně jsem si nakonec nemohl pomoct, pohled na tu zelenou nádheru mě natolik očaroval, že touha hledat nové pohledy byla fuč a já se nedočkavě sápal po fotoaparátu. Mile mě překvapilo, kolik fotografií se dá pořídit na jediném místě. Nakonec jsem fotografováním strávil celé dvě hodiny a pokud by počasí neřeklo stop, vydržel bych tam ještě déle.

Další zastávka (Kilt Rock)

Cestou na odpolední fotografování jsme se zastavili u vodopádu Kilt Rock ,který padá rovnou do moře. Pořízení snímků  byl docela oříšek, vyhlídka je umístěna na útesu, z kterého padá daný vodopád.  Pokud ho chcete vyfotografovat bez zábradlí, je zapotřebí se přes něj hodně naklonit  a nejlépe mít fotoaparát pořád stabilně přidělaný na stativu. V jednu chvíli jsem si myslel, že je to nereálné, ale díky několika kompromisům vše dobře dopadlo a fotografie byla na světě. Poklidného místa využíváme na polední piknik, sluníčko začalo příjemně hřát a my, při pojídání pozdní snídaně plánujeme další den. Nakonec se nám tam natolik zalíbilo, že o dalším místě na nocování, bylo rozhodnuto.

Odpolední akcička (Neist Point)

Na odpolední focení byla v plánu, oblast s majákem Neist Point. Místo se nachází přesně na opačné straně ostrova (40mil.) od místa plánovaného noclehu. Sice do západu slunce zbývalo asi 5 hodin, ale když se cestou zastavíte v obchodě pro doplnění zásob a překonáte, všechny ty oblíbené Singl tracky, máte to akorát. V 16h dorážíme na místo, počasí se mezitím dosti změnilo k horšímu, ale naděje umírá poslední. Nikomu se nechtělo z auta, venku foukal tak silný vítr, že fotografování ze stativu bylo nemožné. Asi hodinu jsme, z bagetou v ruce ještě  proseděli v autě, s nadějí lepších podmínek. Asi to bude znít otřepaně, ale čekání se vyplatilo. Vítr se zmírnil a sluníčko občas vykouklo z podmraků, že by?!!?  Vyrážíme do terénu. Při pohledu na oblohu mi bylo jasné, že zde konečně budu moci vyzkoušet zdržovací filtr. Díky větru se mraky posouvaly rychlostí, která na rozmazání mraků byla akorát. Okolí majáku je úžasné a o majáku nemluvě, kolikrát jsem se nachytal jak jen tak postávám a nasávám zdejší atmosféru. Myslím, že v klidu mohu mluvit i za ostatní lidi, kteří kdy navštívili Skotsko a říct, že Skotská krajina Vás prostě dostane a budete mít touhu se sem vracet.  Do západu slunce si s námi počasí pěkně pohrávalo. Chvílemi to vypadalo, že se západu ani nedočkáme a během pár minut bylo vše zase jinak. Prostě zdejší počasí je opravdu nevyzpytatelné a dost často vás překvapí (bohužel i nemile). Nakonec to vše dobře dopadlo a my, hodinu po západu, opouštíme místo a vracíme se na naše naplánované ubytování. Opět úklid bobků, postavení stanu, studená večeře a kávička.  Při posezení pod širou oblohou, která se opět vyčistila a začaly svítit  hvězdy, rozebíráme dnešní zážitky a přitom v nás, opět mizí litr kvalitní Skotské whisky. Je čas jít na kutě a co nás čeká ráno?