Kdo ještě nebyl v Indonésii, měl by se rychle pospíšit. A kdo tam už byl, určitě se chce zase vrátit, protože jediné, co se v této zemi prudce nemění, jsou jen usměvavé tváře domácích. Už po pár chvílích si uvědomíte, že to, proč se cítíte tak nějak "jinak", je vlastně množství laskavých úsměvů, upřímného zájmu a přátelských gest věnovaných právě vám. A ne, nejde o pár drobných, které máte v kapse. Stačí na sekundu odbočit z vyšlapaného chodníku a už nejste jen další skupinka turistů procházejících kolem. Tyto dobromyslné a upřímně zvědavé lidi jste tam našli dávno, naleznete je tam dnes a věřím, že tam budou vždy. Stačí přijít s otevřeným srdcem a přijmout kouzelný svět rozprostírající se kolem vás.
Zátiší z přístavu Sunda Kelapa, v němž dodnes kotví dřevěné bárky nakládané ručně námezdními dělníky.
Monumentální Prambanan, ústřední chrámy největšího hinduistického komplexu vyrážejí dech i po západu slunce.
Jen kousek od center slavných sultanátů se nachází v horách ukrytý chrám zasvěcený plodnosti, Candi Sukuh.
Údolí Tengger se známou a stále aktivní sopkou Bromo. Vzadu ční rovněž aktivní, přes 3600 metrů vysoká sopka Semeru, která představuje obraz mýtické Mahameru (ta je však přibližně o milión kilometrů vyšší) a podle místních legend drží ostrov Jáva pevně na svém místě.
Cesta k vodopádu Madakaripura není jednoduchá, ale malebné údolí nás na konci odmění takovými vodními stěnami.
Ostrovy Jáva a Bali dostávají všelijaké přívlastky - od tropických rájů, královského ostrova, ostrova míru, lásky až po ostrov bohů ... Na všem je kus pravdy, ale asi nejvíce vás na první pohled zasáhne to, že oba tyto nádherné ostrovy jsou sbírkou mnoha žijících pohádek. Od té o třech groších přes pyšnou princeznu, bohatýrů, mocných obrů až po kořeněné a vzácnými oleji navoněné příběhy dálného východu. Některé se skrývají v monumentálních odkazech minulých dob, jiné v mocných, stále se k životu přebírajících sopkách, ale většina z nich, veselých i smutných, dýchá v lidech, kteří vám podají úsměv a v jejich očích uvidíte kousek duše, jejich pohádku, která ještě nenapsala svůj konec.
Poznejte Indonésii v komfortním balení s CK LIVINGSTONE
Kráter Ijen v sobě skrývá jezero plné kyseliny sírové. Měsíční krajina je svědkem každodenní otrocké práce lidí, kteří z oblaků dusivého sirného dýmu vynášejí na zádech někdy až 100 kilogramů těžký náklad. Úsměv na tváři jim ale nesmaže nic.
Budhistická stúpa na severu Bali a přilehlý klášter nabízejí útočiště každému, kdo cítí potřebu se ztišit a uklidit si ve vlastním nitru. Poplatek je dobrovolný.
Nejpříjemnějším přivítám na Bali je večeře s tím nejchutnějším, co ostrov nabízí. Ke krásnému servisu patří i tradiční tanec v podání nejtalentovanějších žáků místní akademie umění.
Indonésie, to jsou i nástupy, přehlídky a vojenská cvičení. Jako u nás v časech minulých. Jen s tím rozdílem, že tu v rámci pogromu na komunisty vyvraždili 10% populace. Odškodněný dodnes nebyl nikdo.
Jedna věc nesmí na pohřbu opravdu nikdy chybět - dobrá nálada. K pohřbům patří také řada rituálů.
Balijské vodopády možná nejsou nejvyšší na světě, ale patří určitě mezi ty nejromantičtější místa.
Ohňový tanec jarang se často předvádí spolu s kecakem. Aby se účinkující nepopálil, je nejprve knězem uveden do tranzu. Náročná příprava, očistné a zavazující rituály však provází tanečníka neustále - jeho práce je posláním.
Hrátkám s ohněm přihlíží nadšené publikum.
Čerstvé, lahodné ryby na pláži při svíčkách jsou rájem turistů a noční můrou v písku se bořících číšníků.
Pridaj komentár
