Etiopie je jednou z kulturně, historicky i přírodně nejzajímavějších zemí Afriky. Je také jedinou zemí kontinentu s původním obyvatelstvem, která nebyla nikdy kolonizována evropskými velmocemi a to velkou měrou přispělo k zachování tradičních kultur a jejich různorodosti. V celé zemi se dnes hovoří téměř osmdesáti jazyky a dialekty.
V kontrastu s obecným povědomím je většina země tvořena Etiopskou vrchovinou a její geologická jedinečnost a izolovanost je pokladnicí mnoha endemických druhů živočichů i rostlin. Této vrchovině dominují dvě nejznámější pohoří – Simienské hory a pohoří Bale se čvrtým nejvyšším vrcholem Afriky. Na severovýchodě se do zemské krusty zařezává Danakilská proláklina, jedno z nejníže položených míst na světě a místo s dodnes aktivní vulkanickou činností. Na západě jsou zachovalé deštné pralesy a směrem na jih se krajina otevírá a převládají tu savany, lesostepy a riftová jezera.
Jeden ze zázraků historické Lalibely, kostel sv. Jiří. Monolit vytesaný přímo do sopečné skály je jedním z nejfotografovanějších kostelů v Etiopii.
Při cestě Etiopií se krajina mění i několikrát za den. Vždy je však zajímavá, monumentalní a na rozdíl od představ většiny lidí i velmi různorodá. Skalnaté útvary mezi městy Bahir Dar a Gondar trčí z okolní krajiny jako osamělí poutníci.
Jih je také etnicky nejzajímavější částí země a údolí řeky Omo je dnes již legendární svou kmenovou diversitou, která v Africe, na tak malém území, nemá obdoby. Sever pak silně kontrastuje s jihem svou tajemnou historií a tisíciletými památkami. Jako druhá země na světě, po Arménii, přijala Etiopie již na začátku 4. století křesťanství a vznikla zde i nejstarší a jediná psaná abeceda kontinentu. Místa jako Axum, Yeha, Lalibela nebo Gondar patří k tomu historicky nejzajímavějšímu, co může subsaharská Afrika nabídnout. Harar na východě země je pak považován za čtvrté nejsvatější místo islámu na svetě.
Fassilidesův hradní komplex v Gondaru je jediným hradním komplexem v Africe. Místo odkud etiopští císaři vládli zemi téměř 150 let v období, kdy se Etiopie uzavřela cizím vlivům a jez symbolizuje etiopskou nezávislost.
Hammarové patří k jedněm z mnoha původních etnik v oblasti údolí jižního toku řeky Omo.
Jižní Etiopie je známá svoji bohatostí přírodních národů, které si zde zachovaly svůj tradiční způsob života i své jedinečné zvyky a rituály. Na relativně malém území v povodí řeky Omo jich zde žije několik desítek a ty nejzajímavější jsou celkem snadno dostupné. Rázem se zde ocitnete o několik staletí zpět a máte-li štěstí, stanete se svědkem rituálů, jejichž ekvivalenty z naší západní kultury už dávno vymizely. Můžete navštívit krásné Hammary, hlinkami pomalované Karo, bojovné Mursi s hliněnými destičkami ve spodním rtu, ale i Desaneče, Nyangatomy, Bodi, Tsamaje, Banna, Bashada či Suri. Kmen Berhaile dnes čítá méně než 20 dospělých a během několika let zcela určitě zanikne. Dvě období dešťů na jihu přicházejí koncem dubna a na konci října a každé trvá zhruba měsíc. Cesty jsou dnes v dobrém stavu, a tak lze výlet absolvovat i v těchto obdobích. Odměnou za občasnou přeháňku vám pak bude menší počet turistů, krásně zelená krajina a průzračný vzduch a dramatická obloha plná fotogenických mraků. Dlouhou cestu si můžete zpestřit zastávkami u některých jezer Velké příkopové pro- padliny. Na vodní ptactvo bohaté Ziwai, jezero Shalla s horkými prameny, na koupání bezpečné Langano či jezero Awassa s rybářským trhem, guerézami a vodním ptactvem. Dále na jih je v NP Nech Saar jezero Chamo s ohromnými krokodýly, populací hrochů, pelikánů, volavek a orlů jasnohlasých.
Vydejte se do Etiopie s CK LIVINGSTONE.
Jako z jiné planety působí sirné prameny a útvary v jednom z nejníže položených míst Afriky, v Danakilské proláklině. Činné sopky, solné pláně a hory, bublající jezírka a sirné vývěry. To vše utváří, spolu s divokým kmenem Afaru, tuto nehostinnou a nesmírně zajímavou oblast.
Bojovník kmene Karo s typickým zdobením.
Dželada hnědá (Therapithecuc gelada), druh endemického primáta, který obývá skalnaté srázy a alpinské louky etiopské vysočiny.
Pridaj komentár
