Ďalší fotograf, ktorého vám chcem predstaviť je z Čiech. Jeho fotografické témy, teda určite aspoň jedna z nich, je bitevné pole, na ktorom poväčšinou dominujú ženy. Jeho výsledky v nej sú však tak výnimočné, že vyťaženiu jeho fotoateliéru sa vôbec nečudujem. Je to prvý fotograf, s ktorým som sa osobne nestretol. Nakoľko ma jeho fotografie veľmi oslovujú a táto liga prác na našom webe chýba, som veľmi rád, že mi Karol na rozhovor prikývol. Zoznámte sa: Karel Vepřík.
Môžeš sa našim čitateľom predstaviť? Vek, zamestnanie atď.
Je mi 32 let, pracuji ve zlatnictví, provozuji ateliér v Nymburce a pletu si pro sebe i zakázkově čepice, šály, dekorace na miminka apod :-))). Jsem chrtař, mám dva afgánský chrty, kluky :-))).
Čo bolo tvojím spúšťačom pre fotografovanie a kedy sa to stalo?
Spouštěčem byl pravděpodobně modeling. Několik let jsem se živil jako model (přehlídky, reklamy, focení), tak jsem měl k tomu blízko. A v podstatě i super workshopy, za které mi jako modelovi ještě platili :-)).
Veľmi ma oslovujú tvoje retro fotografie. Niekde som čítal, že na farbenie negatívov používaš vlastnú emulziu, ktorú ti na negatív náhodou rozlial pes. Je to pravda?
Ano, je to pravda. Kdysi jsem měl chemikálie na stole a pes ji je zvhrl na negativy, které jsem měl na něm položené. A ono to něco udělalo :-))) efekt byl super, akorát to chtělo doladit. Než jsem ale dosáhl současného efektu, zprasil jsem minimálně stovku negativů :-))) prostě daň :-)). Ale dnes už jsem relativně spokojený, mám to pod kontrolou.
Pamätáš si typ svojho prvého fotoaparátu?
Úplně první fotoaparát jsem dostal od rodičů k Vánocům, myslím nějaký canon compact. Ale v té době mě focení vůbec nezajímalo.
Ktorý je tvoj najobľúbenejší prístroj a taktiež fototémy?
Rozhodně pentacon six (středoformát) + měch 6x9. Mám i velkoformát 13x18, ale ten používám sporadicky, jen pro osobní – šuplíkovou – fotografii.
Fototéma – nemám vyhraněné, fotím, co se mi líbí, a porušuju snad veškerá pravidla fotografie, co jsou... dělám si to po svém :-). Komu se nelíbí, ať se nekouká. Jinak asi nejvíc – krajinku, portrét. Záleží na náladě. A focení miminek určitě :-). Vše fotím na denní světlo, je nejpřirozenější.
Fotenie tak malých detí je skôr výsadou žien. Ako si sa k tomuto foteniu dostal?
Omylem :-) kamarádka z Nymburka čekala miminko a chtěla uplést čepice na focení. V té době jsem miminka nefotil.. ale pletl jsem. Tak jsem upletl, mladá se narodila a kamarádka mě poprosila, zda bych jí nenafotil. Nafotil jsem, dopadlo to dobře, ona to dala na facebook a lavina mamin – já chci taky. Tak nějak to začalo :-) a pokračuje dodnes. Jsem tomu rád, že lidi stále chodí a už se i vrací. Je to pro mě znamení, že to dělám dobře.
Pre fotenie mrňouskov si sám háčkuješ úžasné čiapočky. Kedy to stíhaš? Háčkuješ pri televízii, alebo využívaš cestovanie vlakom? (ako som neraz videl staršie dámy vo vlakoch takto využívať čas)
Dříve jsem háčkoval, teď už pletu. Háčkování mě naučila babička, pletení youtube :-))). Pletení je fakt relax, totálně vypustíte okolní svět a jen si počítate do kola oka :-)))) dekorace pletu hlavně doma. Jsem zajetá pletařka :-) takže čepici mám hotovou za hodinku, maximálne dvě. Záleží na typu.
Na každé focení miminka si pletu něco nového, samozřejmě, používám i ,,starší“ kousky.. ale mám zásadu – nové mimi, nová dekorace. Je to i motivace. Kdybych fotil mimina v 5 čepicích furt dokola, tak mě to brzo asi přestane bavit... protože to bude vše stejné. Takhle je vždy na co se těšit – nové mimčo a něco k němu :-))). V ateliéru jich mám stovku minimálně. Jsem asi divný.. ale mě to baví.
Svojími retro fotografiami mi pripadáš ako človek, ktorý sa omylom ocitol v inom čase. Čo ťa fascinuje na fotografiách z prelomu 19teho storočia?
Konkrétně nevím důvod. Fakt nevím. Ale cítím, že je to ono :-)))) to stačí :-).
Povedz meno jediného zariadenia, ktoré by mal každý fotograf vlastniť.
Dobré oko a nespoléhat se na to, že když si koupí fotoaparát, je fotograf.
Kto ťa vo fotografii najviac ovplyvnil?
Steichen, Stieglitz, a ze Slovenska Tia Danko, ta je skvělá, a to je slabé slovo.
(Tu sa ako autor článku trochu pozastavím, nakoľko Karel uviedol Tiu a ja práve s ňou mám dohodnutý nasledujúci rozhovor. Neuveriteľná náhoda. Preto link zatiaľ na Tiu nedávam, ten bude až v jej rozhovore. )
Ak by si mal tú možnosť vrátiť sa v čase, zmenil by si niečo vo svojom foto živote?
Když jsem byl mladší, tak jsem řešil.. co a jak.. jestli se to líbí, jestli ne, moc jsem tyhle věci řešil. Teď mi je to vše jedno. Nechci aby to znělo povýšeně nebo tak.. ale prostě je. Nedávám ani fotografie do veřejných galerií na hodnocení, kde lidi bezhlavě sází numera a fotograf si mastí ego... to je začátek konce. Lidi si mastí ego a pokud napíšete, že je něco blbě. I když je to pouze subjektivní dojem, hlavně se to musí líbit fotografovi, tak vás smetou... tak.. tohle už neřeším. Nelituju žádného focení, situace. Otec mě učil, nedělej moc věcí, jen pár, třeba i jednu, ale pořádně. Tak mám focení. A pletení. Vlastně.. beru zpět. Jednoho focení lituju. Když jsem svému bývalému známému fotil jeho dítě, tatínek je fotograf – ps – koupil si digitál – já mu fotil dítě a on za zády si fotil backstage. A pak na internetu propagoval fotografie z mého focení - backstage – jako svoje focení a aranžmá a nabízel za prachy... :-))))) dneska už se tomu směju. Ale dřív to byla těžká podpásovka, totálně nemyslitelná věc :-)))) tak toho lituju, že jsem ho neprokoukl dřív. Ale tak... čas vše zahojí :-))).
Máš nejakú tajnosť alebo chybu, ktorá sa ti stala pri fotení? Ak áno, vedel by si sa o ňu s nami podeliť?
Mrzí mě série negativů z Toskánska, které jsem zničil malováním. To mě mrzí. Bylo to pohádkové.
Fotografická kniha, ktorá nesmie chýbať v tvojej knižnici.
Josef Sudek – Prales Mionší.
Skús pomenovať svoj fotografický štýl troma slovami.
Nejsem duchem žádné doby.
(Karel použil síce o slovo naviac, ale odpustíme mu, nie? ;-))
S Karlovími prácami sa môžete viac zoznámiť na jeho dvoch stránkach, ktoré od seba rozdeľuje.